Spoustu lidí mi závidí, že cestuji, objevuji svět, potkávám nové lidi a ohutnávám nová jídla. Mají mi vůbec co závidět?
Mám jednu známou, která je o několik let starší, a dělá to samé. Každý rok si sbalí pár svršků a odjede na sezonu do zahraničí. Jednou mi vyprávěla, jak potkala na zábavě svého známého, který jí vyprávěl, jak je úžasná a boží, protože nesedí doma na zadku a nevychovává děti. Byla nadšená, připadala si důležitě a až mi dokonce přišlo, že jí to trochu zvedlo nosánek nahoru.
Přemýšlela jsem nad tím, jestli je to vážně tak skvělé. Podle mě ne. Cestování a práce za hranicemi je báječná, ale pouze do určité míry. Nejsem si jistá, jestli bych v 35 letech chtěla mít takový přelétavý život.
Mám pocit, že ta kamarádka od něčeho utíká. S přítelem se jí nedaří, bydlí v malém městě, a tak tvrdí, jak je spokojená.
Mám druhou kamarádku, která také hodně cestovala. Začala v 19 letech, ve 23 letech se vdala a v 27 porodila své první dítě. Občas jí to mrzí, že už se nikam pracovně nepodívá, ALE na druhu stranu je velmi spokojená a role maminky a manželky ji baví a rozhodně by neměnila.
A co tím vším chci říct? Víte práce za hranicemi je skvělá zkušenost, ale musíte vědět, kdy to stačilo, kdy je čas se usadit. Mějte proto pootevřená zadní vrátka a občas se třeba vzdělávejte, dělejte si nějaké kurzy… Nikdy nevíte, kdy se vám budou hodit.